Inspirativní příběh Heleny je svědectvím o tom, že nikdy není správný čas hodit flintu do žita. Po celoživotním krásném manželství v době covidu zemřel její milovaný muž a Helena ztratila chuť se o cokoliv snažit. Naštěstí jen dočasně.  

Po smrti muže jsem nemohla jíst, spát, číst, poslouchat rádio, prostě vůbec nic. Žila jsem ve zvláštním prázdnu. To se po necelém roce změnilo v pravý opak – najednou jsem měla pocit, že musím sníst úplně všechno, co můžu, jinak zemřu. Lidská duše zkrátka řeší trápení po svém. 

Začala jsem přibírat na váze a spolu s tím znovu upadat do deprese. Bylo mi zle. Děti mě přemlouvaly, ať jdu k terapeutovi. Ale já věřila, že to zvládnu sama. Prožili jsme s mužem krásný život a já cítila, že si musím projít celé to trápení po vlastních nohách, bez nějakých pomůcek. Že mu to tak trochu dlužím.

Čím dál víc mě ale pronásledovala myšlenka, že se nesmím vzdát života – hlavně kvůli vnoučatům. Že potřebuji zase normálně fungovat. Jen jsem nevěděla, jak to udělat. A právě v tomto období mi do schránky přišel lokální zpravodaj, kde byl inzerát na kurz STOBu. Danu Žáčkovou, která kurz vedla, jsem znala už dřív, a dokonce jsem se před pár lety do kurzu málem přihlásila, ale tenkrát ještě nepřišla ta správná chvíle. 

Teď, když jsem četla ten inzerát, rozhodla jsem se to zkusit. Potřebovala jsem uzdravit a odlehčit své tělo a cítila jsem, že duši to také prospěje. Byl to pro mě začátek cesty ven. 

Když jsem četla inzerát na kurz STOBu, rozhodla jsem se to zkusit. A bylo to skvělé rozhodnutí.

S lektorkou STOBu Danou Žáčkovou jsem se znala už dřív

Vlastně jsem i věděla, jak mám jíst a co mám dělat, abych se zase dostala do kondice, všechno jsem měla teoreticky docela dobře „zmáknuté”. Ale chyběl mi řád, síla, odhodlání. Když jsem začala chodit do kurzu, nějak to všechno do sebe zapadlo. Můj život zase získal pravidelnost, můj den řád. Měla jsem se čeho chytit. Každý týden jsem najednou měla záchytný bod v podobě kurzu a sdílení s ostatními. Každodenní pravidla, která jsem si v té době nastavila, dávala smysl. Odrazila jsem se ode dna. 

Moc mi pomohlo nastavit si každodenní rutinu a pravidelnost.

Jak spolupráci viděla lektorka STOBu Dana Žáčková: 

S Helenou jsem se zběžně znala už před kurzem. Vykaly jsme si a měla jsem k ní respekt. Vždy upravená, milá a rozhodně asertivní v dobrém slova smyslu. Stejná žena přišla i do kurzu. Věděla, co chce, byla připravená si nechat poradit, a hlavně byla ochotná se radami i řídit. Prostě spolupracovala. Každý týden něco zhubla, ale i zapracovala něco nového do svého života, něco malého předělala. Za mě byla ideální klient, který jen potřeboval „popostrčit“. 

>>Přihlaste se i vy do kurzu zdravého hubnutí a buďte úspěšní<<

Co mi pomohlo:

  • Nastavit si každodenní rutinu, pravidelnost. Nedávno jsem byla na operaci haluxu a pár týdnů poté jsem si nemohla sama vařit. Hned jsem cítila, že to není úplně ono. Baví mě mít jídlo pod kontrolou. Mám nastudováno, co mi prospívá, a toho se držím. Zajímavá je ale i moje zkušenost z minulého roku, kdy jsem strávila nějakou dobu v nemocnici kvůli vyhřezlé plotýnce – tam jsem ještě trošku zhubla, i když jsem si nevařila sama. Protože když jste odkázáni na nemocniční stravu, není tam moc příležitostí k nějakému mlsání…
  • Baví mě pohyb, ale moc necvičím. Mnohem víc mi vyhovuje chůze s hůlkami. Dřív jsem také dělávala jógu. Ale upřímně – dneska jsem spokojená s tím, jak vypadám. Chci už věnovat čas jen tomu, co je pro mě opravdu důležité. Třeba své malé vnučce. S ní se také naběhám dost. 
  • Baví mě tolik věcí! Když člověk sedí doma, nudí se a myslí na jídlo. Já se pustila do Univerzity třetího věku, učím se na klavír. Zpívám ve sboru a pomáhám tam s organizací. Chodím, začínám znovu cvičit a dělám hromadu dalších věcí. Díky tomu jsem hodně vytížená, život mě znovu baví a už nemám důvod se přejídat a ve svém těle se znovu cítím dobře. 

Začínám znovu cvičit a moc mě to baví. Pohyb je nedílnou součástí mého života. 

Moje rada čtenářkám:

Je potřeba jíst vědomě, myslet na to co jíte. Když nad jídlem přemýšlíte, snadno také vycítíte, kolik toho opravdu potřebujete sníst, a co už je navíc. A najdete si jiné způsoby, jak si dodat radost ze života. 

Duše a tělo jsou spojené nádoby

Když mi nebylo dobře na duši, moje tělo nefungovalo správně. Když jsem se cítila špatně ve svém těle, má duše trpěla spolu s ním. 

Když se duše začala uzdravovat, nacházela jsem znovu sebevědomí, vůli, energii. To všechno mi předtím chybělo… 

 

Zhubla jsem 15 kilo. Potěšilo mě zjištění, že i ve svém věku (těsně před sedmdesátkou), na to mám! A že se i já můžu cítit ve svém těle výborně.  

Chci žít!

Chci se učit hrát na klavír, chci trávit spoustu času s malou vnučkou i velkými vnuky a dětmi, procházet krásnou krajinou s nordicovými holemi. Do toho všeho mám velkou chuť – a jsem za to velmi vděčná.  

Hubněte s podporou odborníka a skupiny

Naše dlouholeté zkušenosti a tisíce úspěšných absolventů kurzů zdravého hubnutí říkají jediné – s podporou se zkrátka hubne lépe. Přihlaste se do kurzu a buďte při hubnutí úspěšní.   

>> Kurzy zdravého hubnutí - naživo i online <<