Obezita se považuje za závažné multifaktoriálně podmíněné onemocnění, které s sebou přináší celou řadu nepříjemných až nebezpečných zdravotních komplikací. Patří mezi ně kardiovaskulární onemocnění, onemocnění pohybového aparátu nebo třeba zvýšené riziko diabetu II. typu. Tato onemocnění skutečně není radno brát na lehkou váhu, i přesto celá řada lidí zoufale podceňuje prevenci i pravidelné kontroly u lékaře.

Mohou se zmíněná rizika týkat i vás? A jak to jednoduše zjistit? 

BMI 

Nejjednodušším, ale velmi orientačním zhodnocením vaší váhy a váhové kategorie je výpočet BMI, tzv. Body Mass Indexu. Nicméně je třeba mít na paměti, že tento výpočet nehodnotí podíl svalové a tukové hmoty, ale hodnotí pouze celkovou hmotnost.

Tudíž člověk s vysokým podílem svalové hmoty, například aktivní sportovec, může mít podle tohoto výpočtu definovanou obezitu, přestože jeho hmotnost je zvýšena pouze vyšším podílem svalové hmoty, nikoli tukové.

Váhové kategorie podle BMI

Kategorie Rozsah BMI [kg/m²]
těžká podvýživa ≤ 16,5
podváha 16,5–18,5
ideální (zdravá) váha 18,5–25
nadváha 25–30
obezita prvního stupně 30–35
obezita druhého stupně 35–40
obezita třetího stupně (též morbidní obezita) > 40

 

BMI si můžete spočítat zde

Množství tuku v těle

Nejvhodnějším způsobem hodnocení nadváhy a obezity je zjištění tělesného složení, tedy podíl tuku a svalové hmoty v těle. Obezita je definována jako zmnožení tukové tkáně v organismu. Podíl tuku v organismu je ovlivněn pohlavím, věkem a etnickým charakterem populace. Fyziologicky je vyšší podíl tuku u žen (norma do 25 - 30 %) než u mužů (norma do 20 %).

Dále však velmi záleží, jak s těmito předpoklady naložíme. Vnější faktory, zejména naše stravovací a pohybové návyky, mají na podíl tuku v těle zásadní vliv.



Dříve se ke stanovení množství tuku v těle používalo měření kožních řas pomocí tzv. kaliperace, avšak tato metoda byla poměrně zdlouhavá a často docházelo k mnoha nepřesnostem. V poslední době se využívá především bioelektrické impedance, která se zakládá na principu různé elektrické vodivosti jednotlivých složek těla.

Nejjednodušší způsob měření nabízí přístroje, které se uchopí pouze do rukou, tudíž je měřena pouze horní část těla. Další možností jsou domácí váhy nabízející možnost měření tuku a svalové hmoty, avšak tyto váhy mají ve většině případů pouze elektrody určené pro plosky nohou, v tomto případě je zase měřena pouze spodní část těla. Nejlepší volbou je tedy vybírat takové váhy, které nabízejí elektrody jak pro plosky nohou, tak pro dlaně.

Nejpřesnější výsledky měření nabízí např. přístroj Accuniq (dříve Jawon), InBody či Bodystat.


Rozložení tuku v těle

Ze zdravotního hlediska je rovněž velmi důležité, nejen jaké procento tuku v těle máte, ale  jak je váš tuk rozložen. Podle rozložení tuku rozlišujeme dva typy obezity. 

Obezita viscerální, útrobní, androidní, mužského typu, typ JABLKO:

  • Je charakterizována hromaděním tuku v oblasti břicha a hrudníku. Je spojena s vyšším výskytem metabolických a kardiovaskulárních komplikací obezity.

Obezita gynoidní, ženského typu, typ HRUŠKA:

  • Je charakterizována zmnožením  podkožního tuku zejména na hýždích a stehnech. Z hlediska zdravotního je méně riziková než mužský typ obezity.

Dříve se klasifikoval androidní a gynoidní typ obezity podle poměru mezi obvodem pasu a boků. Dnes se považuje za postačující ukazatel metabolických a kardiovaskulárních rizik pouze obvod pasu, které se měří v horizontální rovině uprostřed vzdálenosti mezi hřebenem kosti kyčelní a spodním okrajem posledního žebra.

Právě obvod pasu nám může mnohé napovědět o tom, zda se nás týkají zdravotní rizika související s vyšší tělesnou hmotností. Skvělé je, že změření obvodu pasu je velmi jednoduchá záležitost, kterou zvládnete i sami bez pomoci.

Obvod pasu určující zvýšené a vysoké riziko metabolických a kardiovaskulárních komplikací obezity u mužů a žen:  

         Zvýšené riziko              Vysoké riziko

Muži       > 94 cm                       > 102 cm

Ženy      > 80 cm                       >  88 cm